Výstava děl Munkácsyho v Hajdúszoboszló

U příležitosti 180. výročí narození a 125. výročí úmrtí světoznámého maďarského malíře Mihálye Munkácsyho a samozřejmě také u příležitosti 100. výročí léčivé vody v Hajdúszoboszló bude dne 21. března 2025 v Hajdúszoboszló otevřena výstava děl Munkácsyho.

Díky fantastické výstavě můžete více než půl roku, až do 28. září 2025, obdivovat téměř 80 děl světoznámého malíře v Kulturním domě města. Vystavená díla našemu lázeňskému městu poskytl soukromý sběratel Imre Pákh a Munkácsyho nadace, za místo konání výstavy vděčí Městskému kulturnímu domu a knihovně Mátého Kovácse.

Místo konání, kontaktní údaje

Místo konání výstavy: Městský kulturní dům a knihovna Kovácsa Mátého.
Doba konání výstavy 21. března – 28. září 2025
Adresa: 4200 Hajdúszoboszló ulice Szilfákalja 2.
Telefonní číslo: +36 52/558-800
Kontaktní formulář

Ceny vstupenek

Důležité upozornění!K zakoupení vstupenky se slevou pro místní obyvatele je třeba předložit kartu trvalého pobytu!

Typ vstupenky	Cena vstupenky
Vstupenka pro dospělé	3.950 HUF/osoba
Vstupenka pro děti (mladší 6 let)	bezplatný vstup
Vstupenka pro děti (6 – 18 let)	2.500 HUF
Vstupenka pro důchodce a pedagogy*	2.500 HUF
Rodinná vstupenka (2 dospělí + 2 děti)	10.000 HUF/rodina
v případě ↳ 3 a více dětí	+1.500 HUF/osoba
Skupinová sleva pro dospělé (10 osob +)	3.000 HUF/osoba
Skupinová sleva pro děti (10 osob +)	2.000 HUF/osoba
Vstupenky pro dospělé místní obyvatele*	2.500 HUF/osoba
Vstupenky pro děti/důchodce – místní obyvatele*	1.500 HUF/osoba

* Místní obyvatelé jsou oprávněni ke slevě po předložení karty trvalého pobytu.
* Důchodci a pedagogové jsou oprávněni ke slevě po předložení svého průkazu.

Otevírací doba

Důležité upozornění!Důležité upozornění! Pokladna zavírá 45 minut před posledním vstupem a zavřením výstavy!

Období	Otevřeno	Zavřeno
21. března 2025	16:00 – 20:00	–
22. března 2025	09:00 – 12:00	–
5. dubna 2025 – 30. června	Pondělí – Pátek: 10:00 – 18:00 Sobota: 09:00 – 12:00	Neděle
01. července 2025 – 31. srpna	Úterý – Neděle: 10:00 – 20:00	Pondělí
1. – 28. září 2025	Pondělí – Pátek: 10:00 – 18:00 Sobota: 09:00 – 17:00	Neděle
víkend Velikonoční 18. – 21. dubna 2025	Pondělí – Neděle: 10:00 – 18:00	Pondělí
1. května Sváteční víkend 1. – 4. května 2025	Čtvrtek – Neděle: 10:00 – 18:00	–

Informace pro návštěvníky

Během návštěvy výstavy, prosím, přijměte následující rady a dodržujte tato pravidla!

Důležité je přiměřené oblečení – Z důvodu ochrany uměleckých děl je ve výstavních síních nutné zajistit teplotu 20 – 22 stupňů Celsia a vlhkost vzduchu 48 – 52 %, proto, prosím, nezapomeňte na přiměřené oblečení.
Je zakázáno přinést s sebou! – Do výstavní síně je zakázáno přinést s sebou láhev, jídlo, živé zvíře, dětské hračky, bodné a řezné nástroje, respektive cokoliv, co může ohrozit tělesnou integritu, bezpečnost návštěvníků a zaměstnanců, jakož i stav uměleckých děl.
Šatna – Používání šatny je bezplatné a povinné! Svá zavazadla, vaky jakýchkoliv rozměrů, deštník a tašku si laskavě odložte v úschovně zavazadel! V šatně si, prosím, odložte i kabát.
Fotografování, natáčení videí – Fotografovat se smí pouze bez použití blesku.
Návštěva výstavy s dětmi – Děti mladší dvou let můžete s sebou vzít do výstavní síně výhradně pouze v dětském nosítku, upevněném na tělo vpředu. Nosit dítě jakéhokoliv věku posazené do krku nebo na zádech z bezpečnostních důvodů není dovoleno. U dětí věnujte, prosím, zvýšenou pozornost dodržování předpisů na ochranu uměleckých děl!
Mobilní telefon – Ztište, prosím, mobilní telefony!
Kouření – V celém areálu budovy je kouření zakázáno!
Bezbariérový přístup – Pohybově omezené osoby mohou používat výtah v přízemí, osoby se zdravotním postižením mohou používat toaletu v prvním patře.
Počet návštěvníků – Ve výstavních síních se současně smí zdržovat 40 osob, návštěvníci nad tento počet musí počkat.
Pokladna přijímá následující platební prostředky: Bankovní karty: Visa, Mastercard, Maestro, American Express, karta SZÉP – OTP (dovolujeme si Vás upozornit, že od 1. ledna 2023 byly zrušeny kapsy na kartě SZÉP pro úhradu služeb, celá částka na kartě je bez omezení použitelná na přijímacím místě).

Výstava děl Munkácsyho a Centenarium

Tip!Otevření výstavy proběhne dne 21. března 2025. Ve Městském kulturním domě.

Rok 2025 je centenarním rokem v životě města Hajdúszoboszló Toto známé rekreační středisko si připomíná nejen dílo Ference Pávai Vajny, ale s tímto městem je spojeno i jméno jiného známého maďarského umělce. V roce 2025 si připomeneme 180. výročí narození a 125. výročí úmrtí světoznámého maďarského malíře Mihálye Munkácsyho, v rámci oslav těchto výročí budou v lázeňském městě na Velké uherské nížině od 21. března vystavena jeho díla. Na expozici bude vystaveno téměř 80 originálních děl Munkácsyho, mezi nimi i známé dílo „Úsvit“, dále budou vystaveny portréty, krajiny, salónní obrazy z různých období umělcovi tvorby a v neposlední řadě archivní fotografie, dokumenty a kultovní předměty související s malířovým životem.

V první výstavní síni je expozice děl Munkácsyho, vytvořených v Uhersku před rokem 1880, nebo souvisejících s maďarskými tématy, kromě jiného portréty z raného období, Velikonoční polévání, Vůz se senem, Úsvit nebo studie k obrazům Noční tuláci a Zastavárna. V prostoru v patře jsou umístěna díla, patřící ke Kristově kompozici. Studie ke kompozici obrazu Kristus před Pilátem, polopostava Krista, Křičící chlapec a skvělé salónní obrazy: Zamyšlená žena se psem, Malý zloděj cukru, V parku, Promenáda v Parc Monceau, portréty a studie modelů: portrét Madame Chaplinové, Portrét muže, Pařížanka. Zde jsou vystaveny i Munkácsyho krajiny s atmosférou pozdního symbolismu: Pradleny I. – Pradleny II., Pastýřka na okraji lesa, Krajina u Colpachu s krávami, jakož i kostýmní scény vytvořené koncem osmdesátých let: Balada, Píseň lásky, Vyšívající žena
Výstavu, vedle vlastní karikatury Munkácsyho, uzavírají jeho zobrazující díla, mezi nimi sugestivní akvarel Józsefa Rippl-Rónaie a návrh sochy od Jánose Pásztora na Munkácsyho náhrobek.

Obrazy z výstavy děl Munkácsyho v Hajdúszoboszló

Několik fotografií obrazů, které si můžete prohlédnout na výstavě naživo. (Zdroj: Munkácsyho nadace)

Hajdúszoboszló - Výstava děl Munkácsyho - Ze soukromé sbírky Imre Pákha

Soukromá sbírka Imre Pákha v Hajdúszoboszló

Imre Pákh, maďarský sběratel žijící v Americe, před více než 20 lety přivezl do Maďarska Munkácsyho obrazy s cílem umožnit Maďarům poznat díla tohoto malířského génia.

Během minulých desetiletí si neustále rozšiřovanou, mimořádně hodnotnou sbírku pod managmentem Munkácsyho nadace prohlédlo již 5 milionů návštěvníků.

Poslední výstavu, která byla uspořádána v Segedíně, v Muzeu Ference Móry, navštívilo více než 60 tisíc milovníků umění. Díky této obrovské sérii úspěchů je Munkácsyho kult, hodný jeho pověsti, dodnes nezlomný.

Sbírka Imre Pákha je největší soukromá sbírka Munkácsyho děl a druhá největší na světě, po Munkácsyho sbírce, uchovávané v Muzeu výtvarných umění a v Maďarské národní galerii.

Podobně jako Munkácsy i Imre Pákh pochází z Mukačeva. Úctu a obdiv k malíři si přinesl z rodného domu. V jednom rozhovoru řekl, že v jeho rodině nemělo sbírání uměleckých děl žádnou specifickou historii.

„Obrazy jsme však měli na zdech vždy a byt jsme měli i plný knih… Navíc se u nás setkávaly vždy různé kultury, různé tradice, moji předkové pocházejí z více národností, ačkoli prostřednictvím otce byla identita naší rodiny vždy maďarská.“

Imre Pákh, který má dvojí maďarské a americké státní občanství, následuje tuto rodinnou tradici. A s pomocí muzeologů za tři desetiletí vytvořil tuto sbírku, obsahující téměř sto Munkácsyho děl. Kmenový materiál, sestávající z maleb a grafik, doplňují dokumenty, fotografie, odborné publikace, respektive Munkácsyho portréty, díla Józsefa Rippl-Rónaiho, Jánose Templea a Artúra Halmiho, jakož i Munkácsyho socha, jejímž tvůrcem je János Pásztor.

Sbírka byla představena i na výstavě Maďarské národní galerie, uspořádané v roce 2005 pod názvem Munkácsy ve širém světě, později byla obohacená sbírka vystavena ve Vídni, v Šanghaji, v Pekingu, v Moskvě, v Petrohradě – abychom zmínili jen nejdůležitější místa v zahraničí – dále ve více než čtyřiceti městech v Maďarsku a ve městech s maďarským obyvatelstvem v sousedních zemích. Jednou z hlavních předností sbírky je, že poskytuje přehled o celé Munkácsyho umělecké kariéře, a tak návštěvníci výstavy v Hajdúszoboszló mohou získat ucelený obraz o životním díle jednoho z největších maďarských malířů.

Hajdúszoboszló - Výstava děl Munkácsyho - Úsvit

Životní cesta Mihálya Munkácsyho ve zkratce

(20. únor 1844 – 1. květen 1900)

Narození – Mihály Munkácsy se narodil 20. února 1844 v Mukačevu.
1892 – O rodiče přišel velmi brzy, od jeho osmi let ho vychovával strýc István Röck v Békéscsabě.
1895 – Bylo mu sotva jedenáct let, když ho strýc dal do učení za truhláře k místnímu mistrovi.
Po učňovských letech byl tovaryšem v Aradu, tehdy si už přivydělával kreslením portrétů.
Po dvou letech ho vážná nemoc přinutila vrátit se domů, do města Gyula. Během zotavování bez přestávky kreslil, a tak ho strýc poslal učit se k malíři Karlu Fischerovi do města.
Tam si ho všiml akademický malíř Elek Szamossy, kterého považujeme za jeho prvního mistra. Munkácsy u Szamossyho strávil dva a půl roku.
V roce 1863 se usadil v Pešti, kde se okamžitě přihlásil na právě organizované výstavy Uherského spolku výtvarného umění.

První úspěchy

V první polovině roku 1865 studoval na Vídeňské akademii výtvarných umění, kde vytvořil obraz Velikonoční polévání (1865), jedno z hlavních děl Munkácsyho raného období.
Následujícího půldruhého roku strávil malováním portrétů a scén z lidového života v Pešti, Békéscsabě a v Gerendáši.
Na podzim roku 1866 se zapsal na Královskou bavorskou akademii v Mnichově.
Nejdůležitější událostí druhého roku, stráveného v Mnichově, byla návštěva Světové výstavy v Paříži v roce 1867, zde se seznámil s díly významných umělců své doby.
Vliv dojmů a zážitků z výstavy se poprvé projevil na obraze Úsvit, který vznikl v roce 1869.
Skutečný průlom však přinesl obraz Poslední den odsouzenců, který vytvořil v druhé polovině roku 1869, výkladem tématu i silně realistickým způsobem malby překonal jeho předchozí obrazy.
Obraz byl v Paříži oceněn zlatou medailí a teprve 26letému umělci nabídl smlouvu Adolphe Goupil, jeden z nejvýznamnějších obchodníků s uměním 60. let 19. století.

Usazení se v Paříži

Začátkem roku 1872, po úspěchu obrazu Poslední den odsouzenců, se Munkácsy přestěhoval do Paříže. V prvních letech maloval žánrové obrazy z maďarského lidového života.
V roce 1873 odcestoval na krátkou návštěvu do Barbizonu k László Paálovi, ale charakter místa, intenzivní tvůrčí atmosféra, která charakterizovala komunitu barbizonských malířů, ho podnítila pobyt prodloužit. Tam přizpůsobil svým vlastním představám práci s barvami plein-air, charakteristickou pro intimní krajinomalby. Cikáni na okraji lesa je jedna z vynikajících krajinomaleb z tohoto období, odrážejících Munkácsyho chápání přírody.
Ze 70. let 19. století pocházejí realistické obrazy (Zastavárna, Hrdina vesnice, Noční tuláci), jakož i expresivní portréty prozrazující vliv obrazů Rembrandta a Fransa Halse.
Vzhledem k tomu, že doboví kritici měli námitky proti tmavým tónům jeho děl, v roce 1876 namaloval sebe a svou manželku jemnými šedými odstíny před malířským stojanem (V ateliéru). Bohužel obraz mezitím zčernal, a tak zmizel nejen nábytek a ozdobné předměty v pozadí, ale i dítě sedící za malířským stojanem se stalo prakticky neviditelným.
Následující velká kompozice historického žánru Slepý Milton diktuje svým dcerám „Ztracený ráj“ získala nejvyšší ocenění na Světové výstavě v Paříži v roce 1878 a František Josef udělil malíři šlechtický titul.
V létě roku 1874 se Munkácsy oženil s vdovou, baronkou de Marches (rozenou Cécile Papiér). V následujících letech si manželé nechali postavit dva krásné domy v umělecké čtvrti Paříže. Palác na Avenue de Villiers 53, s obrovskou přijímací místností, dvěma ateliéry, mnoha menšími salony a ložnicemi, byl vhodný i pro přijímání velké společnosti. Munkácsyovi, zvláště Munkácsyho manželka, zde každý pátek hostili malíře, sochaře, spisovatele, vědce, kritiky, obchodníky s uměním a hudební skladatele z měšťanských a akademických kruhů, mezi nimi mnoho Maďarů.

Kristovy kompozice

Léta 1878 – 1887 byla nejplodnějším desetiletím Munkácsyho kariéry. V tomto období vznikly dvě monumentální Kristovy kompozice: Kristus před Pilátem (1880 – 1881) a Golgota (1884).
V únoru 1882 byl obraz Kristus před Pilátem, po Paříži a Vídni vystaven i v Budapešti, ve scénickém prostředí, vytvořeném již na předchozích místech. Obrovské plátno vystavili postavené na podlahu v tmavé místnosti, ve světle osvětlujícím pouze plochu obrazu, což z pohledu publika mohlo působit jako barevné filmy, vynalezené ve dvacátém století. Celá země týdny oslavovala Munkácsyho, jedna delegace ho doprovodila i do jeho rodného města, kde mu odhalili pamětní desku.
V roce 1881 začal pracovat na mnohem dramatičtější Golgotě. Ukřižování zobrazil podle tradiční ikonografie a lhostejný, hrubý dav i zde vyobrazil prostředky verismu.
Během příprav obrazu Golgota vznikl Munkácsyho nejosobnější obraz Krista, Kristus ve skalním hrobě. Dílo je interpretací obrazu Hanse Holbeina uloženého v Basileji.
Svou poslední velkou biblickou kompozici, obraz Ecce homo, namaloval v letech 1894 – 1896. Na obraze stojí osamoceně naproti davu ve své lidské podobě ponížitelný, zranitelný Boží syn. Scéna už není jen tragická, ale i krutá. Vypracování obrovského plátna je ve srovnání s dvěma předchozími Kristovými obrazy syrovější, v jistém smyslu modernější.
Obraz Ecce homo byl vystaven v Budapešti v roce 1896, během miléniových oslav, a byla to Munkácsyho poslední návštěva vlasti.
Kristova trilogie je dnes vystavena v Dériho muzeu v Debrecínu.

Žánrové obrazy, krajiny, portréty

V druhé polovině 80. let 19. století namaloval Munkácsy sérii kostýmních scén, umístěných do období krále Ludvíka XIII. Vidíme na nich stejné postavy v různých situacích, což, podobně jako neobvyklé zobrazení biblických obrazů, lze i tentokrát považovat za předchůdce ze sekvencí se skládajícího vidění filmového charakteru.
Vedle žánrových obrazů jsou významnými díly 80. let krajiny a několik portrétů.
Na podzim roku 1886 se na podnět Sedelmeyera přeplavil do Ameriky, ačkoli o oslavy nebyla nouze, přijal ho dokonce i prezident Spojených států amerických a dostal několik objednávek na portréty, cesta nenaplnila jeho očekávání.
Po třech měsících se vrátil do Paříže, kde na něj čekaly dvě mimořádné objednávky: Pod názvem Apoteóza renesance vytvořil nejprve dekoraci stropu schodiště vídeňského muzea Kunsthistorisches Museum. Tato alegorie o rozměrech 10 x 10 metrů se dodnes nachází na jejím původním místě v rakouské metropoli.
Koncem 80. let 19. století ho požádali, aby pro novou budovu Parlamentu v monumentální vizi zobrazil Zaujetí vlasti. Munkácsyho obraz největších rozměrů byl dokončen v roce 1894, jeho původní název byl Arpád. Dnes zdobí sál předsedy Parlamentu.

Poslední léta

V létě roku 1896 se Munkácsyho zdravotní stav zhoršil. Léčil se nejprve v Baden-Badenu, potom v Colpachu a v Paříži. Chtěl malovat, ale jelikož se obávali, že by mu uškodilo vzrušení související s tvorbou, nedovolili mu to.
Poslední tři roky života strávil v sanatoriu Endenich u Bonnu. Zemřel před 125 lety, 1. května 1900, pohřben byl 9. května v Budapešti. K čestné hrobce na hřbitově na cestě Fiumei jeho rakev doprovázel obrovský zástup ctitelů.

Jeho umění patří k vrcholným hodnotám maďarského a světového umění. Velká část jeho obrazů byla dlouho uchovávána v zahraničních soukromých sbírkách, maďarské publikum znalo zejména jeho jedinečnou životní dráhu a realistická díla ze 70. let 19. století. V posledních desetiletích se díky sbírce Imre Pákha stalo v Maďarsku přímo dostupných mnoho Munkácsyho děl, která zde do té doby nebyla vystavena.